Před pár dny jsem měl možnost díky pozvání od butiku Carollinum navštívit „nejlepšího“ hodinářského výrobce na světě. Ano, je to velmi bold statement, ale pokud jste manufaktura, která vyrábí hodinky nepřetržitě od roku 1833, máte za svou historii přes více než 1400 vlastních kalibrů, vyrábíte si drtivou většinou komponentů in-house a dodáváte své strojky pro firmy jako Audemars Piguet, Patek Philippe, Vacheron Constantine (tzv. Holy trinity“), Cartier a podobně, jste v hodinkářské komunitě i mezi ostatními výrobci známi jako tzv. “watchmaker of watchmakers“ – hodinář hodinářů, tak toto prohlášení už tak přehnané není.
Jaeger-LeCoultre neboli JLC je výrobce, který je známý především svou technickou vyspělostí a neuvěřitelnou pečlivostí. Jejich komplikace a pozornost pro každý detail, včetně různého šperkařského zdobení limitovaných edicí a na míru klientům, je opravdu dechberoucí. Komplikace, které známe od ostatních výrobců jako jsou věčné kalendáře, roční kalendáře, Tourbillony, minutové repetice, chronography, GMT, skeletony a další, jsou zde samozřejmě. Také ale vždy obsahují nějaký twist. Twist, myslím ve stylu Klubu rváčů a ne poslední epizody Ztracených! Malou ochutnávku nabízíme přímo v textu, ale fanouškům hodinkových klenotů doporučujeme navštívit galerii na konci článku.
Totální mindfuck komplikace, která vypadá velmi podobně jako vidíte napříč spektrem v této hodinářské úrovni, ale pak přijde ten moment… aha moment. Po aha momentu následuje většinou – kolik to stojí? Pak následuje hovor ženě, že opravdu nepotřebujete auto do práce ani dům na bydlení, ale stačí nový Master Grande Tradition Gyrotourbillon Westminster Perpétuel, na který budeme každý večer s rodinou koukat a modlit se k němu jako k panence Marii.
Co se týká historie JLC, tak tu si necháme na další hodinkové video a dnes se budeme soustředit na event jako takový. Rád bych zde sdílel pocity, které ve mně zůstaly a porovnal zároveň tento zážitek s návštěvou manufaktury Audemars Piguet v minulém roce. Obě udělaly neuvěřitelný dojem, ale každá trochu jinak.
Pojďme tedy postupně! Na tuto akci jsem se dostal díky Katrin Polákové z butiku Carollinum, které bych tímto moc rád poděkoval a má u mě další večeři u Mattea v Casa de Carli v Praze! 😊 Mekka kulinářského umění pro všechny milovníky hodinek. Kdo zná, znale kývne. Kdo nezná, o víkendu mají zavřeno, jinak jedou furt.
Výlet začal ve středu ráno setkáním ve VIP Continental klubu na letišti Praha s dalšími hodinkovými nadšenci a následným odletem do Ženevy. V Ženevě jsme se setkali s naší vedoucí tour Laurou z firmy JLC. Následovala návštěva hodinkářského muzea v Le Brassus (not bad, ale nic moc tam k vidění není) a odjezdem na hotel. Na hotel Hôtel des Horlogers, který před cca 3 lety zpět postavila firma Audemars Piguet. Je to nádherný hotel, ve kterém bych si dokázal představit žít, kdybych byl elegantní, stylový a nemilosrdný záporák z Jamese Bonda. Díky personálu připomínající sektu v béžových kapsáčích na vás hned hotel udělá specifický dojem. Samozřejmě berte s nadsázkou a humorem, je to naprosto neuvěřitelný zážitek zde strávit noc, protože máte celé údolí díky nádherným výhledům z prosklených stěn jako na dlani. Pár hotelů už jsem vymetl, ale probuzení zde s pohledem na zamlžené louky a lesy této panenské přírody patří k jedním z těch absolutně nejlepších. Navíc… hodinky, které zde uvidíte na zápěstí hostů, nemají příliš daleko k těm, které znáte z muzea a propagačních materiálů hodinkářských výrobců. Zde jsem poprvé v životě viděl AP Royal Oak skeleton věčný kalendář v černé keramice. Jj, taky mě zalechtalo v podbříšku.
Po ubytování jsme se přesunuli na večeři do restaurace Le Marchairuz, kde nás slavnostně přivítali porcemi Fondue. Moc jsme jim poděkovali a objednali si pořádné krvavé steaky. Díky moc za sýr, ale my jsme tady kvůli masu!
Večeře, víno i společnost výborná a opět se mi potvrdilo, že bez ohledu na věk, pohlaví, původ nebo úroveň života nás všechny spojuje láska k hodinařině a kdo má rád hodinky, není nikdy kokot. Po večeři jsme na chvíli zůstali na baru v hotelu, ať neurazíme (do 4 ráno), a poté se na pár hodin přesunuli do stylového pokoje na ochutnávku spánku. Ochutnávku proto, protože trval pouze 4 hodiny. Poté následovala snídaně z udržitelného kamene, rajčátek, které se sami rozhodli utrhnout a nenásilně ulehnout na talíř a vyrazili jsme na místo, kvůli kterému jsme přijeli = návštěva manufaktury Jaeger-LeCoultre.
Už od prvního vstupu je vám jasné, že to bude dobré. Materiály, čistota, klid, vůně… vše jako v nějakém high end butiku. Přesunuli jsme se do zasedačky, dostaly pláště, ať jim svým oblečením nezašpiníme výrobu a začala tour a bože, to byla tour! Průvodce nám dělal velmi elegantní pán jménem Stephane Belmont, který má v hodinařině přes 30 let praxi a i když nechci znít jako sexista, tak přesně takového průvodce jsem si zde představoval. Elegantní, charizmatický starší pán, který je v hodinařině od školy a má přehled napříč celým spektrem výroby historie a kolekcí. Jakýkoliv dotaz – okamžitě jasná odpověď a přidána nějaká zajímavost. Žádné ehm, nevím, nejsem si jistý, zjistím, asi ano apod. Prostě jak to má být!
Se svými hodinkami Audemars Piguet Royal Oak jsem zde byl uvítán slovy, „To není Žežér-LeKutr!“, ale následovalo jemné pokynutí a vzdání respektu. Věděli, že AP je také kvalitka, ale zároveň jim určitě bylo jasné, že po tom co nám tam ukáží, mě stejně nějaký kousek od JLC nemine… a měli pravdu.
Jsem zaměřením strojař a strávil jsem do svých 30 let většinu času v automotive výrobě. Znám procesy, technologické postupy, zkoušky, princip řízení výroby atd, ale co sem viděl zde, je něco naprosto jiného. Ano, výroba používá stejné CNC stroje, výkresy, výrobní procesy, referenční vzorky, ale ta čistota a miniaturizace součástek je až skoro dechberoucí. Součástky, které se zde obrábí nejsou někdy ani pouhým okem vidět! NEJSOU VIDĚT! Šroubky mají průměr 0,25 mm a obsahují doleštěné plochy, závit, zkosené hrany a všechny atributy jako klasické šrouby, které doma ládujeme do stěny, protože žena má nový obrázek, který by se ji v ložnici líbil a bez kterého dneska neusne. Nevím, jestli jsem to už říkal, ale průměr 0,25 mm!!! Deset vašich chlupů v nose je tlustších než tyto dekorované šroubky. Mindfuck číslo dva.
Výrobu jsme viděli od příchodu raw materiálu, až po nejvyšší komplikace a finální dekorování, kterému se říká „enameling“.
V oddělení pro nejvyšší komplikace nás uvítal hodinář původem z Japonska (ihned se mi hodily znalosti ze sledování série Shoguna (btw. chudák Mariko)), který nám ukázal pár zajímavých kousků a vysvětlil nám základní princip fungování minutové repetice, jejich věčného kalendáře a Gyrotourbillonu. Pardon, omlouvám se, neviděli jste někde moji bradu?! Tady někdy mi spadla na zem a nemůžu ji najít. Mindfuck číslo tři a najednou úplně jiný vztah ke komplikacím, když víte, že tento hodinář na kompletaci daných hodinek strávil přes rok svého života. Neuvěřitelný respekt.
Posledním místem, kam nás vzali byla výroba a servis hodin z kolekce Atmos. Nevím, jestli Atmos znáte, ale jedná se o stolní hodiny, které fungují jako perpetum mobile na principu roztažnosti či stlačitelnosti plynu, který reaguje na změnu teploty již od 0,5 stupně. Tím, jak se válec ve tvaru harmoniky roztahuje a stahuje vytváří pohyb, kterým se roztáčí balanční pružina a „nabíjí“ hodiny. Uvnitř je „zásobník“ energie, což je drát tenčí než lidský vlas, který v sobě dokáže udržet energii až na jeden rok. Jejich přesnost dokáže dosáhnout cca 8-25 s…za rok! Za rok! Mindfuck číslo čtyři a hubu zavřu až doma.
Z tohoto osmého divu světa nám vyhládlo a následoval přesun na oběd do restaurace Bellevue, kde nás čekala pomalá příprava na Grand finále – ukázku nových nejkomplikovanějších modelů Jaeger-LeCoultre pro rok 2024. Věděl jsem, že to bude dobré, ale nečekal jsem, že to bude „nechcete koupit moji ledvinu? Mám dvě“ dobré. Oběd jsem požil bez kousání, abychom neztráceli čas a vrátili jsme se zpátky do zasedačky JLC, kde na nás již čekal Ježíšek se svým velkým kufrem plným hodinek. Jeeeej, tento rok jsme všichni byli mooc hodní!
Tady se mi budou těžko hledat slova, takže doufám, že fotky a videa aspoň trochu přiblíží dojem z těchto uměleckých děl, které se dají nosit na zápěstí. Podobná ukázka byla i v Audemars Piguet manufaktuře, ale tam vás zasáhne spíše síla dokonalého designu než samotná složitost komplikací, ale u JLC je to celé o komplikacích, které berou dech.
Kdybych měl vybrat favority, tak pro mě určitě model Master Ultra Thin Minute Repeater Flying Tourbillon a Reverso v růžovém zlatě s černým ciferníkem, nebo Reverso Tribute Chronograph ve zlatě a oceli, který podle mě naprosto dokonale definuje to, o čem JLC je. Přední strana reversa jednoduchý klasický art deco design a z druhé strany, „no to mě teda poser, co se to tu děje za řemeslnou divočinu“ komplikace.
Byl jsem fanoušek JLC, měl jsem vždy rád Reverso a jejich kolekce Master Thin, ale nyní jsem FANOUŠEK a budoucí majitel nějakého hezkého kousku. V každé kolekci se najde místo pro hodinky od JLC a po této návštěvě vím, že se tomu ani já nevyhnu. Pokud sháníte něco, co ve vás s každým pohledem vyvolá naprostý úžas a obrovský respekt k ruční práci, tradici, historii a řemeslu, pak toto je výrobce pro vás. Je to hodinář, který udělá dojem na svého nositele a ne na své většinové okolí typu „to jsou Rolády voe? Hustýýý“.
Závěrem
Patek Philippe jsou sice hodinky, které nikdy nevlastníte, ale spíše se o ně staráte pro další generaci, ale Jaeger-LeCoultre jsou hodinky, které vaší generaci budou každý den vyrážet dech a vzbuzovat pocit výjimečnosti a jedinečnosti… příští generace, ať si vybere, co se bude líbit jim! 😊
Díky moc za přečtení článku a na viděnou u pokračování, kde už se podíváme detailněji na ukázané modely a komplikace, které tyto hodinky obsahují. Toto je jen první ochutnávka!
Zároveň ještě jednou moc díky Katrin a celému butiku Carollinum za možnost se takové akce zúčastnit.
This is it, toto je hodinář hodinářů!
