Vstup podniku na burzu
Pojďme si promluvit o získávání kapitálu. Tady jsme založili podnik a prodáváme limonády. Cílem bylo především vydělat peníze. Podnikání se daří velmi dobře, ale my, kteří jsem ho založili, vymysleli název a koncept, najali všechny zaměstnance, jsme zatím nevydělali nic. Podnik tedy vzrostl na hodnotě, ale kde jsou naše peníze? Chceme si například koupit auto, třeba za 4 000 dolarů. Jaké máme možnosti? Reinvestovali jsme všechny peníze do podniku a použili je na nákup dalších stánků s limonádou, které jsou stále produktivnější, a hodnota firmy tak roste stále rychleji. Místo toho, abychom firmu tak rychle rozšiřovali a investovali do dalších stánků, jsem si mohli jednoduše vyplácet dividendy. Dobrá zpráva je, že bychom tím získali peníze, ale špatná zpráva je, že podnik by nerostl tak rychle, a pokud máte tak výnosný podnik jako tento, má smysl pokračovat v investování.
Jak tedy udržet podnik v chodu a růst, využít příležitosti, ale zároveň si něco vydělat? Jednou alternativou je, že bychom mohli podnik prodat. Možná by se někdo našel, kdo by nás chtěl koupit a spojit se se společností prodávající limonádu. Problém je v tom, že jakmile ji prodáme, už se nebudeme moci podílet na dalších příležitostech, a my věříme, že časem bude podnik velmi úspěšný. Lepší možností kromě prodeje celého podniku je prodej pouze části, což můžeme udělat i soukromě. Můžeme najít investora, který chce koupit soukromý podíl v naší společnosti, a pokud má podnik dostatečnou hodnotu, můžeme mu část prodat a přitom být dále úspěšní.
Druhou alternativou je, že bychom si mohli vyplatit dividendy. Společnost šlape dobře a zůstává jí i hotovost, takže bychom mohli ty peníze vyplatit akcionářům společnosti, ale to by opravdu zpomalilo růst, protože bychom si nemohli dovolit kupovat další stánky s limonádou. Proto přichází na řadu zamyslet se nad vstupem společnosti na burzu. Co to znamená? Každý asi slyšel o IPO – initial public offering – první veřejná nabídka. Vstup na burzu znamená, že prodáváte akcie široké veřejnosti, na rozdíl od hledání jednoho investora, který by měl o společnost zájem. Oslovíme tedy investiční banku, která bude naším upisovatelem a sestavíme dokument, který bude obsahovat všechny rizika a příležitosti spojené s investováním do naší společnosti. Bude obsahovat historii vývoje společnosti, rozvahu, výkazy zisku a ztráty za několik předchozích let a investoři si tento dokument přečtou a dozví se, zda se jedná o podnik, do kterého chtějí investovat, a jak uvažovat o ceně, kterou za něj chtějí zaplatit.
Když se rozhodneme, že chceme vstoupit na burzu, budeme muset zveřejnit mnoho informací, abychom přilákali investory, a Komise pro cenné papíry a burzu tyto informace velmi pečlivě prostuduje. Ujistí se, že jsme uvedli všechna rizika spojená s investováním do společnosti. Jedná se o kombinaci marketingového dokumentu a seznamu příslušných rizik, která by lidé měli zvážit před nákupem akcií společnosti. Jeho příprava vyžaduje čas a stojí peníze. Budeme potřebovat dobré právníky a dobrou investiční banku a musíme projít procesem, během kterého podáme u FCC kopii počátečního registračního prohlášení k nabídce nebo prospektu. FCC k tomu vydá připomínky a nakonec získáme dokument, na jehož základě budeme moci akcie prodávat veřejnosti.
Prodej akcií veřejnosti je ve většině případů způsob, jak pro společnost získat optimálně vysokou cenu a nemusíme prodávat 100 % podniku. Ve skutečnosti prodáme jen malé procento a zbytek si ponecháme. Stále máme kontrolu nad společností, ale díky nabídce získáme finanční prostředky, které můžete použít například na nákup auta. Nejdříve je pravděpodobně dobré zjistit, jakou má společnost hodnotu. Pojďme si tedy promluvit o tom, jak ocenit společnost.
Jedním ze způsobů, jak zjistit hodnotu vaší společnosti, je porovnat ji s jinými podobnými společnostmi. Burza cenných papírů je v tomto ohledu velmi zajímavým místem. Burza cenných papírů je seznam společností, které prodaly akcie veřejnosti a vy se můžete podívat na ceny akcií například společností Coca-Cola nebo McDonald’s a tyto ceny akcií vám řeknou, jaká je hodnota společnosti. A jak zjistíte hodnotu společnosti? Podíváte se, kde je cena akcií. Spočítáte, kolik akcií je v oběhu a tento počet vynásobíte cenou akcie. Tím získáte cenu, kterou zaplatíte za podíl ve společnosti. Vrátíme se k příkladu s limonádovým stánkem, kde máme 1 500 akcií. Původně jsme jednu třetinu prodali za jeden dolar investorovi a zbytek si nechali. Hodnota podniku byla 1 500 dolarů.
Jaká je tedy dnešní hodnota podniku? Jedním ze způsobů, jak na to nahlížet, je podívat se na jiné společnosti provozující stánky s limonádou. Můžeme se podívat na akciový trh, zda existují jiné podniky podobné naší společnosti a použít ji jako srovnatelný příklad. Předpokládejme, že jiná společnost prodávající limonádu se na burze obchoduje za 20násobek zisku. V pátém roce jsme vydělali jeden dolar na akcii. Pokud tento dolar vynásobíme 20, má podnik podle srovnání hodnotu přibližně 20 dolarů na akcii. Máme 1 500 akcií, které vynásobíme 20. Naše firma má hodnotu 30 000 dolarů. Měli jsme tedy společnost, která začínala s 1 500 akcemi a o pět let později má hodnotu 30 000 dolarů.
Jak tedy získáme 4 000 dolarů, které jsme si na začátku stanovily? Pokud bychom prodali 200 našich akcií, které mají dnes hodnotu 20 dolarů za kus, získali bychom přesně 4 000 dolarů. Co by se stalo, kdybychom prodali 200 našich akcií na trhu? Náš podíl v podniku by se snížil, protože dnes vlastníme 66 %, tedy 2/3 společnosti. Třetinu vlastní naši soukromí investoři. Kdybychom prodali akcie na trhu, prodali bychom 200 akcií, které vlastníme, a náš podíl by klesl z 67 % na 53 %. Dobrou zprávou je, že bychom stále měli kontrolu nad podnikem, protože ve většině veřejných společností vám většinový podíl umožňuje kontrolovat další vývoj podniku. Ale protože společnost nyní vlastní veřejní akcionáři, musíte zajistit, aby jejich zájmy byly řádně zastoupeny. Musíte tedy mít představenstvo, skupinu osob, které zastupují zájmy akcionářů a mají povinnost zajistit, aby s nimi bylo zacházeno správně, a nemáte stejnou flexibilitu jako v době, kdy jste byli soukromou společností, protože musíte brát ohled na další skupiny.
Vstup podniku
na burzu
Pojďme si promluvit o získávání kapitálu. Tady jsme založili podnik a prodáváme limonády. Cílem bylo především vydělat peníze. Podnikání se daří velmi dobře, ale my, kteří jsem ho založili, vymysleli název a koncept, najali všechny zaměstnance, jsme zatím nevydělali nic. Podnik tedy vzrostl na hodnotě, ale kde jsou naše peníze? Chceme si například koupit auto, třeba za 4 000 dolarů. Jaké máme možnosti? Reinvestovali jsme všechny peníze do podniku a použili je na nákup dalších stánků s limonádou, které jsou stále produktivnější, a hodnota firmy tak roste stále rychleji. Místo toho, abychom firmu tak rychle rozšiřovali a investovali do dalších stánků, jsem si mohli jednoduše vyplácet dividendy. Dobrá zpráva je, že bychom tím získali peníze, ale špatná zpráva je, že podnik by nerostl tak rychle, a pokud máte tak výnosný podnik jako tento, má smysl pokračovat v investování.
Jak tedy udržet podnik v chodu a růst, využít příležitosti, ale zároveň si něco vydělat? Jednou alternativou je, že bychom mohli podnik prodat. Možná by se někdo našel, kdo by nás chtěl koupit a spojit se se společností prodávající limonádu. Problém je v tom, že jakmile ji prodáme, už se nebudeme moci podílet na dalších příležitostech, a my věříme, že časem bude podnik velmi úspěšný. Lepší možností kromě prodeje celého podniku je prodej pouze části, což můžeme udělat i soukromě. Můžeme najít investora, který chce koupit soukromý podíl v naší společnosti, a pokud má podnik dostatečnou hodnotu, můžeme mu část prodat a přitom být dále úspěšní.
Druhou alternativou je, že bychom si mohli vyplatit dividendy. Společnost šlape dobře a zůstává jí i hotovost, takže bychom mohli ty peníze vyplatit akcionářům společnosti, ale to by opravdu zpomalilo růst, protože bychom si nemohli dovolit kupovat další stánky s limonádou. Proto přichází na řadu zamyslet se nad vstupem společnosti na burzu. Co to znamená? Každý asi slyšel o IPO – initial public offering – první veřejná nabídka. Vstup na burzu znamená, že prodáváte akcie široké veřejnosti, na rozdíl od hledání jednoho investora, který by měl o společnost zájem. Oslovíme tedy investiční banku, která bude naším upisovatelem a sestavíme dokument, který bude obsahovat všechny rizika a příležitosti spojené s investováním do naší společnosti. Bude obsahovat historii vývoje společnosti, rozvahu, výkazy zisku a ztráty za několik předchozích let a investoři si tento dokument přečtou a dozví se, zda se jedná o podnik, do kterého chtějí investovat, a jak uvažovat o ceně, kterou za něj chtějí zaplatit.
Když se rozhodneme, že chceme vstoupit na burzu, budeme muset zveřejnit mnoho informací, abychom přilákali investory, a Komise pro cenné papíry a burzu tyto informace velmi pečlivě prostuduje. Ujistí se, že jsme uvedli všechna rizika spojená s investováním do společnosti. Jedná se o kombinaci marketingového dokumentu a seznamu příslušných rizik, která by lidé měli zvážit před nákupem akcií společnosti. Jeho příprava vyžaduje čas a stojí peníze. Budeme potřebovat dobré právníky a dobrou investiční banku a musíme projít procesem, během kterého podáme u FCC kopii počátečního registračního prohlášení k nabídce nebo prospektu. FCC k tomu vydá připomínky a nakonec získáme dokument, na jehož základě budeme moci akcie prodávat veřejnosti.
Prodej akcií veřejnosti je ve většině případů způsob, jak pro společnost získat optimálně vysokou cenu a nemusíme prodávat 100 % podniku. Ve skutečnosti prodáme jen malé procento a zbytek si ponecháme. Stále máme kontrolu nad společností, ale díky nabídce získáme finanční prostředky, které můžete použít například na nákup auta. Nejdříve je pravděpodobně dobré zjistit, jakou má společnost hodnotu. Pojďme si tedy promluvit o tom, jak ocenit společnost.
Jedním ze způsobů, jak zjistit hodnotu vaší společnosti, je porovnat ji s jinými podobnými společnostmi. Burza cenných papírů je v tomto ohledu velmi zajímavým místem. Burza cenných papírů je seznam společností, které prodaly akcie veřejnosti a vy se můžete podívat na ceny akcií například společností Coca-Cola nebo McDonald’s a tyto ceny akcií vám řeknou, jaká je hodnota společnosti. A jak zjistíte hodnotu společnosti? Podíváte se, kde je cena akcií. Spočítáte, kolik akcií je v oběhu a tento počet vynásobíte cenou akcie. Tím získáte cenu, kterou zaplatíte za podíl ve společnosti. Vrátíme se k příkladu s limonádovým stánkem, kde máme 1 500 akcií. Původně jsme jednu třetinu prodali za jeden dolar investorovi a zbytek si nechali. Hodnota podniku byla 1 500 dolarů.
Jaká je tedy dnešní hodnota podniku? Jedním ze způsobů, jak na to nahlížet, je podívat se na jiné společnosti provozující stánky s limonádou. Můžeme se podívat na akciový trh, zda existují jiné podniky podobné naší společnosti a použít ji jako srovnatelný příklad. Předpokládejme, že jiná společnost prodávající limonádu se na burze obchoduje za 20násobek zisku. V pátém roce jsme vydělali jeden dolar na akcii. Pokud tento dolar vynásobíme 20, má podnik podle srovnání hodnotu přibližně 20 dolarů na akcii. Máme 1 500 akcií, které vynásobíme 20. Naše firma má hodnotu 30 000 dolarů. Měli jsme tedy společnost, která začínala s 1 500 akcemi a o pět let později má hodnotu 30 000 dolarů.
Jak tedy získáme 4 000 dolarů, které jsme si na začátku stanovily? Pokud bychom prodali 200 našich akcií, které mají dnes hodnotu 20 dolarů za kus, získali bychom přesně 4 000 dolarů. Co by se stalo, kdybychom prodali 200 našich akcií na trhu? Náš podíl v podniku by se snížil, protože dnes vlastníme 66 %, tedy 2/3 společnosti. Třetinu vlastní naši soukromí investoři. Kdybychom prodali akcie na trhu, prodali bychom 200 akcií, které vlastníme, a náš podíl by klesl z 67 % na 53 %. Dobrou zprávou je, že bychom stále měli kontrolu nad podnikem, protože ve většině veřejných společností vám většinový podíl umožňuje kontrolovat další vývoj podniku. Ale protože společnost nyní vlastní veřejní akcionáři, musíte zajistit, aby jejich zájmy byly řádně zastoupeny. Musíte tedy mít představenstvo, skupinu osob, které zastupují zájmy akcionářů a mají povinnost zajistit, aby s nimi bylo zacházeno správně, a nemáte stejnou flexibilitu jako v době, kdy jste byli soukromou společností, protože musíte brát ohled na další skupiny.