Residual Income Model
RIM: Residual Income Model (nadbytečná hotovost/disponibilní příjem) je metoda oceňování, která není až tak známá. Z hlediska ocenění vlastního kapitálu je reziduálním příjmem příjem generovaný firmou po zohlednění skutečných nákladů jejího kapitálu. Úrokové náklady ve výsledovce zohledňují pouze náklady firmy na její dluh, ale ignorují náklady na vlastní kapitál, jako jsou výplaty dividend. Tento model reziduálního příjmu se pokouší upravit odhady budoucích zisků firmy, aby kompenzoval náklady na vlastní kapitál a přidělil firmě přesnější hodnotu. Poplatek za vlastní kapitál je jednoduše celkový kapitál společnosti vynásobený požadovanou mírou návratnosti tohoto vlastního kapitálu (CAPM). A vzorec pro výpočet je:
Equity Capital = vlastní kapitál (Stockholders‘ Equity)
Cost of Equity = požadovaná míra návratnosti (CAPM)
Pokud společnost X vykázala v loňském roce zisk ve výši 100 000$ a svou kapitálovou strukturu financovala vlastním kapitálem v hodnotě 950 000$ při požadované míře návratnosti 11 %, její reziduální příjem je:
Equity = $950,000 x 0.11 = $104,500
Residual Income = Equity – Net Income
Residual Income = $104,500 – $100 000
Residual Income = -4,500$
Jak můžete vidět z výše uvedeného příkladu, při použití konceptu reziduálního příjmu, ačkoli společnost X vykazuje zisk ve své výsledovce, jakmile jsou její náklady na vlastní kapitál zahrnuty ve vztahu k jejímu výnosu akcionářům, je ve skutečnosti ekonomicky ztrátová. Vnitřní hodnotu akcií společnosti pomocí přístupu zbytkového příjmu lze rozdělit na jejich účetní hodnotu a současné hodnoty očekávaných budoucích zbytkových příjmů. A vzorec pro výpočet je:
BV = Present book value (celkové aktiva – celková pasiva)
RI = Future residual income
r = Rate of return
n = Number of periods
Vzorec pro ocenění reziduálního příjmu je velmi podobný vícestupňovému modelu diskontování dividend (DDM), který nahrazuje budoucí reziduální zisky budoucí výplaty dividend. Pomocí stejných základních principů jako model diskontní dividendy pro výpočet budoucích reziduálních zisků můžeme odvodit vnitřní hodnotu akcií firmy. Přístup zbytkového příjmu nabízí ve srovnání s častěji používanými metodami diskontování dividend (DDM) a diskontovaných peněžních toků (DCF) pozitiva i negativa. Pozitivní je, že modely reziduálního příjmu využívají data snadno dostupná z účetních výkazů firmy a lze je dobře použít u firem, které nevyplácejí dividendy nebo nevytvářejí kladný volný peněžní tok. Největší nevýhodou reziduálního příjmu je, že se silně spoléhá na výhledové odhady finančních výkazů firmy.
Další modely oceňování akcií:
Residual Income Model
RIM: Residual Income Model (nadbytečná hotovost/disponibilní příjem) je metoda oceňování, která není až tak známá. Z hlediska ocenění vlastního kapitálu je reziduálním příjmem příjem generovaný firmou po zohlednění skutečných nákladů jejího kapitálu. Úrokové náklady ve výsledovce zohledňují pouze náklady firmy na její dluh, ale ignorují náklady na vlastní kapitál, jako jsou výplaty dividend. Tento model reziduálního příjmu se pokouší upravit odhady budoucích zisků firmy, aby kompenzoval náklady na vlastní kapitál a přidělil firmě přesnější hodnotu. Poplatek za vlastní kapitál je jednoduše celkový kapitál společnosti vynásobený požadovanou mírou návratnosti tohoto vlastního kapitálu (CAPM). A vzorec pro výpočet je:
Equity Capital = vlastní kapitál (Stockholders‘ Equity)
Cost of Equity = požadovaná míra návratnosti (CAPM)
Pokud společnost X vykázala v loňském roce zisk ve výši 100 000$ a svou kapitálovou strukturu financovala vlastním kapitálem v hodnotě 950 000$ při požadované míře návratnosti 11 %, její reziduální příjem je:
Equity = $950,000 x 0.11 = $104,500
Residual Income = Equity – Net Income
Residual Income = $104,500 – $100 000
Residual Income = -4,500$
Jak můžete vidět z výše uvedeného příkladu, při použití konceptu reziduálního příjmu, ačkoli společnost X vykazuje zisk ve své výsledovce, jakmile jsou její náklady na vlastní kapitál zahrnuty ve vztahu k jejímu výnosu akcionářům, je ve skutečnosti ekonomicky ztrátová. Vnitřní hodnotu akcií společnosti pomocí přístupu zbytkového příjmu lze rozdělit na jejich účetní hodnotu a současné hodnoty očekávaných budoucích zbytkových příjmů. A vzorec pro výpočet je:
RI = Future residual income
r = Rate of return
n = Number of periods
Vzorec pro ocenění reziduálního příjmu je velmi podobný vícestupňovému modelu diskontování dividend (DDM), který nahrazuje budoucí reziduální zisky budoucí výplaty dividend. Pomocí stejných základních principů jako model diskontní dividendy pro výpočet budoucích reziduálních zisků můžeme odvodit vnitřní hodnotu akcií firmy. Přístup zbytkového příjmu nabízí ve srovnání s častěji používanými metodami diskontování dividend (DDM) a diskontovaných peněžních toků (DCF) pozitiva i negativa. Pozitivní je, že modely reziduálního příjmu využívají data snadno dostupná z účetních výkazů firmy a lze je dobře použít u firem, které nevyplácejí dividendy nebo nevytvářejí kladný volný peněžní tok. Největší nevýhodou reziduálního příjmu je, že se silně spoléhá na výhledové odhady finančních výkazů firmy.